Slova v rým vepsaná - verše II.

PROČ ŽIJU RÁDA?


. . . verše, které přicházejí, když se duše raduje

    Aby zas, Pane, dobře bylo . . .


Zas na krajinu přišlo stáří,
Zas přemožená tichem spí,
Sníh zdobí vrásky v její tváři,
Mráz vplétá stříbro do větví

I srdce ztichlo v čase snění,
K andělům má dnes mnohem blíž,
Zas na lásku se rozvzpomnělo,
Být láskou zas je naučíš

Být láskou, srdcem soucítícím,
Dlaní, co dá a nechce zpět,
Být srdcem něžným, pečujícím,
Nauč zas, Pane, tento svět
Aby zas lidem dobře bylo,
Světlo tmu jasně prozářilo

. . .
(z pera Adriany)

Zlaté dny babího léta


Pro chvíli tiché pokory,
když první lístek k zemi padá
a zastavit čas dovolí,
i pro tu chvíli žiju ráda

Dny do zlaté se oblékají,
z jeřabin rudých náhrdelník skládá -
podzim, když brouzdá po kraji,
i pro ty chvíle žiju ráda

Pro slavnost révy na vinici,
kdy slunce sladkost hroznům dává,
než krajinou se stane spící,
i pro tu chvíli žiju ráda

Pro malou slzu na víčku,
když pavučinky smutku spřádá
dnes babí léto v písničku,
i pro tu chvíli žiju ráda

. . .
(ze sbírky básní "Aby to tak nebolelo")



Slunečnice


Milion sluncí kvete v lánu

Van Gogh se drží za ucho

Léto má zlatou krásu v plánu

Je právě online-zapnuto

. . .
(z pera Adriany)



   Když se nechce spát...

(věnováno Anynce)


Jak voní slunce?
Kde spí víla?
Kdy studánka se narodila?
Proč rybník čeká na pulce?
Spí vlaštovička v komůrce?

Kdo jahodě dal zrníčka?
Kam schová duha barvičky?
Proč měsíc peče rohlíčky?
A kde se vzala písnička?
Kdo našel všechna slovíčka?

Kdo poskládal je do pohádky?
A kdy se vrátí ráno zpátky?

Až zavřeš pusu, sklopíš víčka
Sen zachumlá se do peřinky
A pohlazení od maminky
Tvářičku lehce pohýčká
Odpověď přijde, maličká...

. . .
(ze sbírky básní "Aby to tak nebolelo")